nacházíte se na prozatímních stránkách nově vzniklé asociace, která by chtěla být základní platformou pro rozvoj mediální pedagogiky a mediální výchovy v našich zemích. Těšíme se na spolupráci s každým čtenářem těchto stránek a vítáme další zájemce o práci v tomto občanském sdružení.
Cíle asociace
V kontextu teorie a praxe aplikace médií v edukaci by autor tohoto úvodního článku zde chtěl zdůraznit potřebu systematického rozvoje vědního (pod)oboru, který zatím není v české pedagogice, psychologii či sociologii dostatečně teoreticky uchopen a rozvíjen ve všech souvislostech. Zejména proces edukace s médii je na teoretické úrovni řešen zatím převážně jen v souvislosti s informačními technologiemi (zpravidla často jen s důrazem na dovednosti ovládání počítačových technologií) nebo v kontextu praxe mediální výchovy zabývající se víceméně pouze vlivem masmediálních sdělení na edukační procesy. Pokud je mi známo, v současnosti přijatý ministerský systém aplikace mediální výchovy na základních a středních školách v rámci Rámcových vzdělávacích programů nemá kromě zahraniční teorie a dílčích zkušeností téměř žádné české teoretické zázemí. Pojem "mediální pedagogika" není v české vědě příliš používán a ani definován i např. v uznávaném pedagogickém slovníku (Průcha, Walterová, Mareš, 2003). Vlastní koncept teorie mediální výchovy – mediální pedagogiky - u nás ve své podstatě neexistuje. Praxe a teorie mediální výchovy se tak víceméně opírá o jednoho z mála odborníků u nás, kterým je doc. PhDr. Jan Jirák (opominu-li řadu specialistů na využití ICT, audiovize, multimédií a Internetu v edukaci, mezi které se řadím více i já…).
Asociace pro mediální pedagogiku o. s. by tak chtěla přispět např. na těchto webových stránkách k další odborné diskuzi o všech procesech edukace s médii a za klíčový považuje předpoklad, že mediální pedagogiku lze definovat jako teorii mediální výchovy, která by měla zkoumat vliv a využití všech technologií v edukaci, zejména pak z hlediska aplikace masmediální a (multi)mediální komunikace ve školních a mimoškolních výchovně-vzdělávacích procesech.
Pro potřeby další odborné diskuze především v pedagogickém kontextu a definování konceptu české mediální pedagogiky považuji dále za klíčové diskutovat, zda lze:
Autor je dále přesvědčen o tom, že alespoň ve sféře teoretického výzkumu nelze od sebe oddělovat výchovně-vzdělávací aspekty využití informačních technologií ve škole, mediální výchovu tak jak je například definována v kontextu RVP či mimoškolní a domácí zábavu s médii, včetně problematiky počítačových her, mobilní a IP telefonie apod.
Mediální pedagogika by měla tak stát zejména teoretickou platformou pro zkoumání edukačních procesů s médii.
Pro výchovnou praxi je naprosto nezbytné, aby výzkumná šetření modelovala vlivy mediálních sdělení na edukanta v celé šíří kombinování a prostupování různorodých, dílčích i komplexních módů mediované komunikace, která je sama o sobě (bez masově komunikačního dosahu) velmi zajímavá a složitá. Nehledě na to, že se dostáváme do epochy nastupující decentralizace a "demasifikace" médií. Řadu desetiletí se již řeší adekvátní způsoby komunikace s médiem a jeho včlenění do procesu edukace, avšak dosud tento problém nebyl uspokojivě vyřešen a koncepty tvorby multimediálních a hypermediálních dokumentů bývají velmi spekulativní a jsou často závislé jen na aktuální nabídce softwarových prostředí a autorských tvůrčích systémů.
Celková pedagogicko-psychologická analýza působení médií pak musí nezbytně řešit jejich vliv na osobnost a socializační proces jedince, včetně zkoumání faktorů i kulturně-politického a ekonomického pozadí veškeré mediální komunikace. Společenské a teoretické podceňování možností a problémů edukace s médii se určitě nemůže vyplatit a i v českých podmínkách bychom měli považovat (mas)médium jednoznačně a co nejrychleji za jeden z rozhodujících faktorů edukace a dalšího vývoje společnosti.
Jan Mašek
Použitá literatura: Průcha, J., Walterová E. a Mareš, J. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-772-8.